Mám takovej dojem, že holky pily i nějaký víno, ale je to dojem mlhavej. No a protože zábava rychle plynula,( karty, kazeťák, vtipy, Tonda, točení piva, Hanous) ani jsme se nenadáli a v bečce bylo skoro suchoa my a my na byli plech. Jo Zubr to je sviňa ( jakby řekl Mikulda). Zjišťuju, že poslední dobou se musím po každé pitce ptát kamarádu, co se dělo a jaký to bylo a jak se blilo. naštěstí jsem se ja i ostatní dostali bez úhony do patra a po menších půtkách, kdy jsem dostal párkrát fest přes hubu, jsme usnuli spánkem spravedlivých ( ožralých). je to stejně zajímavej paradox, že když je člověk na mol, tak může mlátit hlavou o beton a nic se mu nestane. I když vyjímku potvzuje kámoš z VUT, Karel, který po 10-ti pivech a 5 rumech spadl z posledních 4 schodů v Yachtu a zlomil si nohu v kotníku a potrhal vazy. Ovšem i z toho vyplívá moudro, asi byl málo našrot.  Já osobně jsem v sobě neměl ještě ani jedno a málem jsem se zabil na oněch schodech ( v Rajnoškách). No tobylo trochu fylosofie a teď k realitě. ráno bylo kalné, ostatně jako vždy. Zatím co ostatní chrápali, naše úderná skupina já, Luďa a tonda se zcela zištně vydala do vsi na nákup. Nakoupili jsme tedy nějaké ty pochutiny - hlavně kabanos, prý bude vecer chutnat..... a dali si první raní pivko a polívku v hospodě. Toníkovi se nějak nepáčila, ani pivo, no tovíte Krušovice.

No myslím, že jsme snědli něco k snědku (?!!ehm) a po kratším odpočinku, spojeném z konzumací piva, jsme se vydali již tradičně na chatu Tesák. Je to jen 3 kiláky, s asi 300 m převíšením. prostě cesta do nebe. Někteří jedinci jsou schopni i běžet. Považte do kopce!  No šťastně jsme dorazili na Tesák. Já jsem se jen bál, aby tam nedorazil lyžař, kterého jsem krapet, sám nevím čím, popudil.... No dáváme si pivko, kecáme, díváme na telku - běží vynález zkázy. Super film. No a pak mě Luďa bohužel vyzval na souboj. V rumech. Tonda trochu slintá a závidí, po 5,6 rumíku se na chvíli přidává. Stojíme stále u baru. Maj z nás srandu, ale i zlost, prý blokujeme provoz a že nám to dají do kýble. Namítáme, že jsme snad ještě lidi a že už jen jednoho. No tak jo.mezitím kupijeme pohledy, něco píšu zlomenou tužkou domů - doma jsem s úděsem zjistil, že pohled došel. Razitka horské chaty se ocitají  všude, skoro. S panem učitelem si dáváme ruma ( nebo fernet?) - jo to on nám dal onu tužku! Jeo svěřence jsme potkali cestou nahoru. ještěže ne cestou dolů. Po rumovém intermezzu dopíjíme první a poslední pivko, pojídáme nějáke hranolky - zde bude třeba text dopnit vzpomínkami dalších člrenů - platíme ten plot a mizíme, ja si sebou beru nějakou nástěnou mapu na chodbě. To jsme se zas ztřískali s Luďou ja k carský důstojníci. Cesta na chatičku byla jedním velkým dobrodružstvím, při kterém jsem se několikrát zaběhl do lesa. Cesta mi připadala velice zajímavá a krátká. Při jednom takovém proběhnutí lesem, jsem potratil svůj černý, lehce ošoupaný mobilní telefon  Ericsson 1018s..bleskem jsem byl střizliv a padl jsem na všechny 4 a omakával ( výraz jsem odposlechl od Retany, ona ho ale používá v jiné souvislosti) menší lesní bažinku. Luďa mi aspoň pomohl, když už jsme se tak zpráskali a hle, za chvíli ho má v ruce a potvrzuje moji teorii o ožralých, kterým se nic nestane. A z toho vyvodíme závěr, že jsme byli opravdu kvalitně ožralý. Ale co čert nechtěl, slíbil jsem v deliriu Luďovi panáka Ballantinky..a tak jsme zjistili,že je to pěkně hnusný pití... V chatě už se opět topilo, dopíjela se bečka a to byl hřebíček do rakve, totálně jsem odpadl. Pak jsem se probudil, protože všichni okolo ďály bordel, nebylo nic, čím by se dalo udělat světlo a  z toho vše pramenilo. Nakonec kadý ale našel svoje lože a konečně jsem napodruhé usnul. Ráno byla všude okolo spoušť, všude hadry, sirky, vosk, flašky od chlastu. Prostě zahrnout buldozerem do jámy a zasypat vápnem. Neměli jsme vápno a  tak to lepé děvy musely za naší teoretické pomoci uklidit. Za což jim patří jen jediné: Díky!

Nakonec se vše dalo relativně do pucu a my šli do vsi zavolat švagrovi, aby opět mohl proběhnout transport běženců zpět do civilizace. Nebudu Vás obtěžovat detaily, vše dobře dopadlo, vyfaovali jsme výslužku, Mikulík slibil, že pro bečku si přijede do Kunovic a my konečně seděli ve vlaku směr Brno. ještě ten večer jsme stačili nad vínkem zhodnotit víkend. Myslím, že se vcelku povedl.